Kladruby nad Labem leží v Polabské nížině nedaleko Přelouče v Pardubickém kraji, který je odedávna spjat s úspěšným chovem koní. První zmínka o vísce pochází z roku 1350, ovšem místo bylo osídleno daleko dříve. Toto malinké městečko je již po staletí jedním z nejstarších hřebčínů na světě. Pojďme tedy nahlédnout do historie i současnosti hřebčína, kde se dodnes chová jediné původní české plemeno - starokladrubský kůň.
Z historie hřebčína...
Hřebčín byl založen císařem Maxmiliánem II. v roce 1563, ale prakticky existoval již dříve. Jelikož zde Maxmilián pobýval poměrně často, nechal si zde také postavit zámek v renesančním slohu, který se později dočkal barokní přestavby. Chov koní začal pomalu vzkvétat, a tak roku 1579 císař Rudolf II. udělil hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína. Rok 1579 je také brán jako historické založení hřebčína.
Hřebčínu se ale vždy nedařilo. Na začátku sedmileté války byli koně z bezpečnostních důvodů přemístěni do hřebčína Eneyedu v Uhrách. Později hřebčín vyhořel i s cennými plemenářskými záznamy a také zde sídlil textilní sklad holandské firmy Tuissant. Až roku 1770 ho Josef II. znovu "založil" a z Uher sem přemístil původní kladrubské koně. Starokladrubští koně si ale vedli stále dobře, proto byli také dodáváni do dvorních stájí v Praze i Vídni.
V 18. století nastala ve střední Evropě zlatá éra rozvoje chovu koní. Kapacita kladrubských stájí pomalu přestávala stačit, a tak došlo k vystavění stájí v nedalekém Josefově, v blízkých Selmicích, dalších empírových stájí a také nové stáje Padock. V době rozšiřování hřebčína postihl stáje další požár.
Mezitím přišel na svět zakladatel starokladrubských běloušů, hřebec Pepoli (1764). Tak se začalo s chovem starokladrubského koně - jednoho z nejstarších koňských plemen, které se dnes chová na světě již více než 400 let. Cílem chovu je produkovat elegantní a mohutné kočárové koně (neboli "galakarossiery") v různých barvách. Dnes známe koně bílé i černé, ale bezesporu zajímavé jistě je, že na začátku 19. století žilo v Kladrubech také stádo hnědáků. Hnědáci byli bohužel znehodnoceni špatným pokřížením holandských hřebců, a proto byli odstraněni...
Se vznikem Československa přešel hřebčín pod státní správu. Ta rozhodla, že novým úkolem hřebčína bude produkce plemeníků pro zemské chovy. Plemeníci se totiž vybírali především z bývalých rakouských a maďarských hřebčínů, které po rozpadu Rakouska-Uherska zanikly. Proto bylo v Kladrubech umístěno například stádo anglo-arabských polokrevníků Przedswitt či stádo lipicánských hříbat.
Převrat znamenal také averzi proti všemu habsburskému, což se negativně projevilo i u koní. Bylo v plánu zlikvidovat stáda kladrubských běloušů i vraníků, jakožto plemena nevhodná pro nové zaměření hřebčína. I přes velké potíže se nakonec v Kladrubech podařilo udržet stádo starokladrubských koní jako zootechnický unikát. Jelikož se o tento případ začala zajímat i cizina, nakonec se usneslo, že se zachová stádo běloušů. Vraníci, kteří byli považováni za naprosto obyčejné, byli mlčky odsouzeni k pomalé likvidaci. Kmenový vraný hřebec Napoleone Sole byl prodán na porážku a rozhodlo se dále potomstvo neudržovat. Během šesti let bylo vrané stádo doslova rozptýleno - koně se prodávali do rukou církevním statkům či soukromníkům. Tímto byl odstartován zánik starokladrubského vraníka, který se po mnohá staletí choval pouze v Čechách.
V roce 1941 započala regenerace vraného stáda, a to obrovskou zásluhou MUDr. Františka Bílka. K obnovení stáda bylo potřeba využít geneticky příbuzná plemena, především tedy kladrubské bělouše a lipicány. Regenerační proces úspěšně skončil v 70. letech 20. století.
Státní správa také dala podnět k založení Výzkumného ústavu pro chov koní ve Slatiňanech, kde ve 20. století proběhla již zmíněná regenerace starokladrubských vraníků, kteří se chovají dodnes právě zde. Slatiňanský hřebčín byl založen roku 1898 a dnes je součástí Národního hřebčína Kladruby.
Starokladrubský kůň je obecně považován za světový unikát, což si uvědomila i česká vláda. Roku 2002 tedy prohlásila hřebčín a především starokladrubského koně za národní kulturní dědictví. Český kůň se tak stal jediným živým tvorem na světě, který se může touto výsadou pyšnit.
... až po současnost
V současné době se starokladrubští koně těší velkému zájmu především v zahraničí. Například roku 1994 zakoupil kladrubské koně dánský královský dvůr, roku 2005 bylo pár jedinců poskytnuto do stálé služby i švédskému královskému dvoru a jízdní policii. V roce 2007 poctila kladrubský hřebčín vzácná návštěva, britská princezna Anna, velká milovnice koní. Ale samozřejmě nemusíte být zrovna příslušníkem královské rodiny, abyste si hřebčín mohli v klidu prohlédnout. Je totiž otevřen široké veřejnosti a navíc také po celý rok pořádá bohatý kulturní program, který pochopitelně souvisí s koňmi. Navíc se začíná pomalu proslýchat, že existuje šance na zápis národního hřebčína na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO!
Národní hřebčín v současnosti chová 34 plemenných hřebců a 152 plemenných klisen. V odchovu se nachází zhruba 300 koní. Celkem žije na celém světě zhruba 1 300 jedinců z kladrubského chovu.
Zdroj: konicci.cz
KeSSi |
Tady jsem byla no :-) Úžasný žážitek. Určitě tam ještě někdy pojedu, škoda, že to mam tak daleko :-(